Soubor písní a tanců Dyleň Karlovy Vary

Oficiální stránky archívní složky souboru.

Počet přístupů

TOPlist

Statistika

Z diskuze...

Kalendář

Anketa

Co byste chtěli přidat?

Více článků (2468)
 

Pátek 21.11.2008

Soubor Dyleň jede do Acapulca

Je jedna po půlnoci  a tentokrát je to včas, odjíždíme, v Totolacu ještě přistupují Lotyši a hurá do Acapulca. Po poměrně chladné noci strávené tentokrát v luxusním autobusu se probouzíme do krásného slunného dne. Na snídani v restaurantu „ U jaguára“ musíme chvíli počkat, a tak nedočkavci smaží své tělo u vln Pacifiku. Po mexické snídani /míchaná vajíčka a pálivé doplňky/ následuje ubytování v místním pěkném hotelu. Na místní městské pláži se konečně noříme do více než teplé mořské vody. Nebýt na pláži k dispozici sluneční střecha, asi bychom se usmažili. Po tradičním mexickém obědě – tortily s různou náplní -  odjíždíme do místního amfiteátru na zkoušku na večerní představení spolu s lotyšským tanečním souborem a s profesionálním souborem z Acapulca. Na večerním pořadu všech souborů nebylo mnoho diváků, zato bylo dost teplo. I ve večerních hodinách se teplota pohybovala okolo 28 stupňů.

Pro nás v listopadu něco nepředstavitelného. Místní dopravu v Acapulcu zajišťují taxíci VW brouk, jezdí jich tam více než stovky a asi nebudou drahé. Večer, nebo lépe řečeno část noci v hotelu si zařídil každý po svém, spaní ale moc nebylo, bylo to tím, že jsme přijeli o den později.                                                                                               


                                                                                                Ivana Holubová

 

 


 

V 1 hodinu ráno odjíždíme k pobřeží Tichého oceánu do města Acapulco - může si snad český folklorní soubor vybrat ještě atraktivnější místo?!

Řidič se pomodlí a jedeme! Za svítání přejíždíme ohromné hory Sierra Madre, kdo nespí, zírá. V Acapulcu jsme tak brzy, že ani hotelová snídaně ještě není připravená, ale sluníčko už žhne. Ve vzniklé pauze jdeme očíhnout Pacifik (plavky jsou nedobytně zamčené v autobuse ( kdo by si je na snídani bral?), a tak jen exhibicionisti ve spoďárech jdou plavat. Restaurace je skvělá, snídaně je skvělá, scéna v Papagay parku, kde budeme pod bambusy vystupovat, je zelená, hezká a neuklizená. Potom hurá do hotelu a na pláž za hotelem. Koupeme se mezi loděmi a také trochu mezi odpadky. Ale nic nám nevadí, jsme nadšení, voda teplá, vzduch horký – jako u móře. Oběd je zase v té hezké restauraci na mořské promenádě. Usměvavé Mexičanky nám chystají tortily s různými náplněmi a tentokrát valná většina nad tortilami pomlaskává a chodí si ( možná kvůli těm Mexičankám ) přidat. Ostré jídlo zapíjíme papájovou a rýžovou šťávičkou. 

Pak už nás čeká odjezd na scénu. Ta je stále zelená, hezká, ale perfektně uklizená, včetně prořezané zeleně a bambusů kolem. Pořadatelé se dušují, že večer bude plno. ( Nebylo. ) Vedoucí Dyleně doslova čumí na dělnou a ukázněnou zkoušku Lotyšů. Po jejich vzoru je i naše zkouška menším diskusním fórem než obvykle. Zahajují Lotyši, my po nich a nakonec profesionální univerzitní soubor přímo z Acapulca, vede je paní Veronica a snad je potkáme příští rok v Plzni. Jsou skvělí, hlavně jejich kovbojské tance. Konec jako vždycky – dlouhé řeči, diplomy, focení. U večeře v centru města skoro usínáme, ale po návratu na hotel lidé zase ožívají a nejen ti krátce dospělí hlučně paří až do svítání…     

    

původní zápis Eva H.☺ ( přece to nevymažu...)