Dnes nás čeká první vystoupení.  Už nás tu dva dny krmí a stále netuší, co vlastně umíme. Hned po snídani odjíždíme do velké moderní haly na opačném konci města. Zamčeni za železnými vraty pečlivě zkoušíme celé dopoledne. Obědváme slavnostně v restauraci na hlavním náměstí v Tlaxcale. Vítají nás naškrobení číšníci a krásně nachystaná tabule. V průčelí místnosti jsou tři trofeje – tři býčí hrdinové zdejší koridy. I s cedulkou, kdo je kdy skolil. Na talíři máme zcela nehrdinské hovězí, ale chutná skvěle. Odpoledne máme chvilku volna na lunapark kolem haly, kde se to jen hemží lidmi. Někteří členové souboru se koupí sombréra již proměnili v nefalšované kovboje. V hale před námi vystupují mexické soubory a jsou opravdu skvělé. Děti stejně jako dospělí. Prostě se nedá netleskat a nefotit.

Naše vystoupení bylo úspěšné. Lidi reagovali úplně stejně jako diváci v Čechách. Po dlouhých závěrečných proslovech jsme dostali první ze série mexických diplomů. A tlustou knihu k tomu! Eduardo naše první vystoupení neviděl, protože odjel do hlavního města na letiště vyzvednout Martina a Martinu. ( Eduardo: „A jak je poznám na letišti?“  Odpověď: „Martin bude čouhat.“ )

                                                                              Eva Hanková